Moderní tvář staré půdy

dřevostavby
reklama 

Nové bytové výstavbě se někdy vyčítá, že je víc pro oko než pro život. Existují ale samozřejmě i byty promyšlené, mezi které bezpochyby patří pražský půdní mezonet vonící novotou.

 

Stavělo se v tzv. dobré čtvrti, na půdě velkého činžáku z roku 1 932, který je v tiché ulici, nedaleko rozlehlého parku a zároveň v dosahu městské dopravy. Byt, který je součástí bytového projektu Dejvice Apartments, má velikost 96 čtverečních metrů. Od sejmutí střechy na vše dohlížela interiérová architektka, čímž investor ušetřil čas i peníze. Byt dospěl do finální podoby přímou cestou, nikoli metodou pokus – omyl. „Investor měl přesnou představu, jaký byt chce: moderní, vzdušný, světlý, se zajímavými prvky,“ vzpomíná ing. arch.Radka Zedníková z ateliéru oooox architects. „Původně uvažoval o dvoupokojovém bytě s kuchyňským koutem. Jenže záhy koncept pozměnil na tři plus kuchyňský kout. Zjistil, že takový byt je pro nájemníky praktičtější. Podařilo se splnit obě zadání. Původní velkou spodní místnost, do níž je integrovaná kuchyně, jsem přepažila zasouvacími dveřmi.“ Tím vznikl třetí pokoj. Nájemníkům slouží jako občasná pracovna, a když přijedou na návštěvu rodiče, změní se v ložnici pro hosty.
„Sociální zařízení jsem umístila v koutě, kde byla plánovaná malá šatna. Nyní je tumalá, ale dostačující koupelna se sprchovým koutema umyvadlem.“ Každý, kdo budoval půdní byt, ví, na kolik překážek stavebník narazí. Světlíky a komíny se nedají zbourat a architekta značně omezují. V tomto případě čekalo ing. arch. Radku Zedníkovou k rozlousknutí hodně takových oříšků. „Kvůli komínům a světlíkům je v bytě dost výklenků, zákoutí a komůrek. Využila jsem je ryze žensky, tedy prakticky,“ říká a jmenuje: „V dolní části mezonetu pro hostinskou koupelnu a úklidovou komoru, kde je kotel, pračka, sušička a žehlírna. Vše na stěží třech metrech čtverečních!“ V horní části vykouzlila architektka z nevyužitelných zákoutí šatnu a dvoukomorovou koupelnu.Vní je komínemoddělená „mokrá zóna“ (vana a sprcha) od WC, bidetu a umyvadel. „Komínové mínus“ změnila v další plus vybudováním samostatného vchodu na terasu, která se táhne podél francouzského okna ložnice. „Zdálo se mi nepraktické, aby se na ni vcházelo přes tak výsostně soukromý pokoj,“ vysvětluje. „Proto jsem ložnici zkrátila o šířku chodby, kudy se vychází na terasu.“ Chodba má skleněnou podlahu, a to nikoli pro efekt, ale z ryze praktických důvodů. Proudí jí denní světlo do předsíně o patro níž. Tím se předsíň stala plnoprávnou součástí bytu.
Ve spodní části mezonetu jsou podlahy z teakové mozaiky. Podlaháře zaujme rádius, kterým dřevo šplhá na zeď. To je jeden z ozvláštňujících prvků, který si investor v bytě přál. Ohyb koresponduje s jídelním stolem, jenž vyniká nepřehlédnutelnou křivkou. V jeho nástěnné části je zapuštěná zářivka vytvářející efektní osvětlení. Jak tento originální stůl vznikal, patří spíš do bakalářských než designérských příběhů. „Nejdřív jsemse dozvěděla, že ocelový profil do žádaného tvaru nedokážou ohnout ani ve Vítkovicích.Druhá firma chtěla nosnou kostru vyrobit z ohýbané překližky a předložila kalkulaci na 70 tisíc korun. Pak se objevil zámečník, který si nechal všechno vysvětlit, pravil „no problem“, a od té doby se po něm slehla země. Když už jsemklesala namysli,“ líčí anabázi autorka návrhu, „ujali se věci lidé ze stavební firmy, která mezonet stavěla. K mému údivu za několik dní byl stůl hotový. Kostru tvoří ohnutý hliníkový profil opláštěný sádrokartonem a na něm cementová lakovaná stěrka, která odolá vodě.“ Podlahy v hornímpodlaží jsou jakoby industriální, z cementové stěrky. V koupelně je i na zdech. Syrovost cementu je vždy nějakým prvkem změkčena. Například dřevěným obkladem vany a polic, na nichž jsou umyvadla. Ložnice, navzdory technopodlaze, působí nevtíravě romanticky díky průsvitným záclonám, které se zatahují přes francouzské okno i stěnu sousedící s chodbou Zadání investora bylo splněno: zásluhou dvojité řady střešních oken jsou kuchyně, obývák i pracovna vzdušné a světlé. To umocňuje bílá kuchyňská linka s drobně reliéfním povrchem. Ať vaří muž či žena, oba oceňují, že i v kuchyňské lince pod zkosenou střechou je využitý takřka každý kubický centimetr. Některá dvířka skříněk jsou totiž trojúhelníkovitá. Místemse šetřilo ina troubě. „Pro vestavbu bylo nutné vybrat tu nejnižší,“ říká Radka Zedníková, „proto se v ní dají péct jen jídla, která nejsou vysoká, například štrúdl a kuřecí stehna.“ Architektka musela respektovat i limitovanou výšku stropu ( 245cm), což byl trochu problém při výběru válcovité digestoře. Zvítězila značka Best, která jako jediná v nestandardních stropních podmínkách zachovává předepsanou vzdálenost odvarnédesky. Přímočaře moderní jsou oboje zasouvací dveře – plné bílé mezi obývacím pokojem a pracovnou i skleněné oddělující předsíň. „Odmítla jsem pouzdra, kam by dveře zajížděly, a přiznala pojízdný mechanizmus,“ říká autorka interiéru. „Tím se ušetřilo místo, náklady a byt získal na zajímavosti.

 

■ nahoru