Zahrada zelených trpaslíků

dřevostavby
reklama 

Na některých zahradách mluví barvy a vůně, akcent jim dodávají vzrostlé stromy či mix listnáčů a jehličnanů to vše bývá doplněno podrostovými rostlinami a kvetoucími rostlinami. Na zahradě Václava Šiškina je vše postaveno pouze na zeleni a také vyváženosti kompozic miniaturních jehličnanů usazených na tufových skalkách v kontrastu s trávníkem.

 

Kousek za Prahou, za perfektně střiženým a neprůhledným živým plotem je schovaná zahrada, kde si můžete připadat jako obři. Přesněji – jako obři na horách. Hory, skaliska a jejich zalesnění jsou tu k postavě člověka v tomtéž poměru jako hromotlucký Krakonoš z večerníčku k obyčejným lidem. Báječné je, že i krátký pobyt na této velké zahradě pro trpaslíky, která měří 1 100 metrů čtverečních, působí terapeuticky – navozuje pocit dobré nálady a chuti se smát. „Je to dáno tím, že miniatury v lidech probouzejí pocity něhy,“ vysvětluje majitel. Do zahrady se vstupuje bránou vytvořenou ze dvou převislých tvarovaných modřínů a chrání ji před zraky kolemjdoucích stříhaný zelený plot. Malým bonbónkem ze strany ulice jsou dvě višně křovité, stříhané do polokoule tvořící portál vstupu do zahrady. Límec zahradě dávají vzrostlé dřeviny vysazené po okraji pozemku, díky nimž má nejen potřebnou dynamiku, ale i pohyblivý stín Na zahradě jsou desítky kompozic – větších a menších skalek z bělavého tufu kontrastujících se sytě zeleným krátce střiženým anglickým trávníkem. Skalky jsou osázené miniaturními borovicemi s kulovitými korunkami připomínajícími hříbky. Nezasvěcený by si je mohl splést s upravenými bonsajemi či nedorostlými sazenicemi borovic. Ve skutečnosti jde o větší a menší borovice „schmidky“ (Pinus leucorermis Schmidti), což je jedna z oblíbených druhů zahradních konifer – čarověníků. Tyto nevšední čarověníky přitahují pohled díky své sytě zelené barvě, připomínající balkánské borovice. Však také tento čarověník z Balkánu pochází. U zahradních fajnšmekrů je tahle miniatura velmi oblíbená, ale není nejlevnější, proto ji většina pěstitelů konifer má jen v jednom, dvou kusech, aby rozveselila zimní zahradu či tvarově ozvláštnila skalku. Zahrada Václava Šiškina ale právě na nich staví. Však je také majitel i zahradníkem a v Praze vlastní velké semenářství s názvem Biskupská zahrádka. A protože pan Šiškin vlastní i pěstírnu „schmidtek“, lze tyto čarověníky u něj i výhodně koupit. „Mít zajímavě barevné a tvarované sazenice je jedna věc, umístění je však věc druhá,“ zdůrazňuje zahradník důležitost kompozice. Hledání správného místa pro jednotlivé stromečky byl totiž dlouhodobý proces sázení a přesazování. „Zahrada musí uzrát,“ říká. Když se k tufovým skalám přiblížíte, zjistíte, že „schmidky“ nejsou jejich jedinými osadníky. Kompozice horstev a skalisek je taková, že okraje skalek lemují i vzrostlejší dřeviny. Skalky s převahou „schmidky“ doplňují další miniaturní pichláče jako tsugy (jedlovce), cypřišky, tůje, zeravy a čarověníky jedlí či smrků. Často se jedná o sbírkové kousky. Na skálu samozřejmě patří i drobné skalničky, proto jsou osázené trsy levandule, kultivary kabschií, kultivary skalničkových hvozdíků, zvonků i primulí… Plochu rozsáhlého trávníku kromě tufových skalek však tu a tam oživují i větší stromové bonsaje, skupinky pěništníků a zahradních azalek. Takže i když je zahrada předevšímv zelených tónech, tu a tami kvete. Nicméně majitel květiny nemusí, nejvíc ze všeho miluje borovice a cedry. „Začalo to před dvaceti lety. Měl jsem chuť vymyslet něco originálního a zároveň jsem měl možnost získat bizarní tufový kámen, který je samá díra jako ementál. I jeho holá hromada je inspirativní,“ říká Václav Šiškin. „Nechal jsemsi tedy přivézt několik náklaďáků tufu, což bylo dobře, nyní je už hodně drahý. Původně jsem měl jsem vizi, že na kamenné skalky umístím kolekci zakrslých borovic, až později jsem zjistil, že nejvíc se na nich vyjímají „schmidky“ s pokroucenými kmínky. Vymyslel jsem základní kompozice a rozmístění skalek s tím, že střed zahrady bude tvořit volný trávník. Do něj jsem zapustil tu větší osamělé balvany, tu a tam větší a menší skupiny kamenů a vytvářel skalní masivy, kamenná pole i drobné sutě, aby celek působil co nejpřirozeněji. Pořád tu ještě vrtám jako krtek a stále to ještě není úplně ono. I když teď už jen doplňuji unikátní kousky...“
Krajina skal má protipól – jezírko zakomponované v stinnější části zahrady poblíž vchodu. Zdobí ho klasická čínská lampa, ale z českého pískovce. „Nemám rád tvrdou žulu, svěřuje se majitel. „Proto jsou také všechny ozdoby zahrady, repliky čínských lamp i pískovcové „menhiry“ připomínající ozdobné patníky pouze pískovce s patinou danou podnebím. Zahrada je komponovaná tak, aby byla interesantní z kteréhokoliv místa nejlépe se přehlédne z prvního patra domu spojeného s terasou. My jsme dali přednost besídce s loubím ve středomořském stylu. Je z materiálu, který byl už jednou použit, dubové fošny i prkna mají svou historii, stejně jako dlažba, která nahradila nevhodné glazované dlaždice. „Krása čarověníků je v tom, že oproti normálním stromům, ale i ručně tvarovaným bonsajím mají mnohem hustší korunku, kratší jehličky a zdobnou kadeřavost. Někdy se pro zajímavost roubují ještě namalý kmínek,“ vysvětluje nám při kávě majitel. „Jsou to mutanti, které vytvořila příroda. Dříve byly shluky větviček „stromů na stromu“ považovány za dílo kouzel a čar. Lze je objevit v korunách stromů, někdy i dost vysoko. Jejich snesení a množení je opravdové dobrodružství. Zasvěcení pěstitelé bonsají bývají i ambiciózními objeviteli čarověníků, které podle sebe mohou i pojmenovat, tak jako hvězdáři svoji hvězdu,“ usmívá se majitel. Chloubou zahrady je i její druhá část,na kterou majitel umístil sbírku exotických dřevin. S pýchou námukazuje svoje milované cedry (Cedrus libanii Nana), kryptomerie, hebé, cypřišky i jednu z největších ozdob zahrady: tasmánskou kapradinu Dicksonia antarctica. „Je jedna z mých nejmilejších exotických krásek,“ svěřuje se pan Šiškin. „Moc si jí považuji a doufám, že zdárně poroste.

 

■ nahoru