Tradice nade vše

dřevostavby
reklama 

Zhruba padesát kilometrů od Prahy směr Benešov stojí na polosamotě v kopci s impozantním výhledem do kraje komplex dvou venkovských stavení se stodolou, orámovaný poetickou zahradou. Vydechuje něžně život a teplo jednoduchosti.

 


Při výběru místa k bydlení hrálo roli okolí. „Pro mě je ideální volnost prostoru kolem domu. Významné jsou i stromy. Jsou důležité pro mikroklima a dotvářejí kulisu okolí,“ vysvětluje svou volbu majitelka.
Původní stavení – stodolu, koupila paní Daniela před třiceti lety. V mladické nerozvážnosti, podotýká. Její sen žít na farmě nebyl koncem sedmdesátých let minulého století příliš reálný, ale ona se rozhodla, že si ho jednou splní. Bude žít s rodinou v kontaktu s přírodou, ekologicky a v letním období z vlastních zdrojů. Odvážná myšlenka předběhla svou dobu a stala se skutečností. Původní stavení byla stodola a polorozpadlá chalupa bez vody a elektřiny. Nebyly peníze, řemeslníci ani dostupný materiál. A narodily se tři děti. Daniela objížděla bazary nábytku, s manželem se učila zedničit, pracovat se dřevem, restaurovat staré kusy nábytku. Některé z nich jsou dnes solitéry hodné obdivu. Přesto trávili zastávajících podmínek na„farmě“celé léto. Přibyla i zvířata. Prase, králíci, kachny, kozy, ovce, slepice. Základy soukromé farmy. Až v roce 2000 dostaly budovy dnešní podobu. Ústřední obytnou budovou se stala původní stodola otevřená do kraje. Přišel i konec alternativního stylu života. Pracovní povinnosti manželů i dětí je přiměly k návratu do Prahy. Na „farmě“ ale tráví veškerý volný čas.
„Pokud nejsme venku, žijeme převážně v kuchyni. Tady se jí i odpočívá. Tady se odehrává náš rodinný život, když se vzácně všichni sejdeme. Ne nadarmo se říká, že kuchyně je diagnóza, která poukazuje na charakter vztahů lidí v domě. A ten je o rychlých nebo vleklých jídlech,“ vysvětluje Daniela. V kuchyni vyrobené na míru ze světlé masivní borovice je patrná absence „top“ techniky. Není zde záměrně. Tím se eliminuje spotřeba energie a hlavně saponátů naminimum. Krb se využívá celoročně. Podlahové topení jen při zimním pobytu. Jídelní kout je včetně stolního nádobí laděn ve žluto-modré, jediné výrazně barevné „kolekci“ v domě. Daniele evokuje venkov, vůni léta, blížící se bouřku… Originální kusy nábytku nejsou jen dekorací, každý má svou funkci. Truhla, stará kredenc nebo komoda jsou dokladem restaurátorského nadání Daniely. Brousila, lakovala, odkrývala původní motivy a znovu je obnovené přenášela na dřevo. Příjemně působí jemné pastelové renesanční barvy.
Za kuchyní nechybí „vejminek“. Světlý pokoj s borovicovým nábytkem obývá v létě maminka majitelky. „Od jara do podzimu žijeme na terase a nabíjíme se pohledem na okolní kopečky,“ směje se paní domu.
Přízemí domu se vstupem do „síně“ a obslužnými místnostmi působí téměř konejšivě. Snad tím, že není prudce osvětleno zvenčí a stíny světla zde působí téměř dekorativně. O to více kontrastní je patro, kde jsou ložnice, koupelna a pokoj pána domu. Směs pracovny, kuřárny, knihovny, k tomu hudba, fotografie, obrázky, lůžko, to všechno vytváří jakési relaxační médium. Inspiruje a vytváří představivost. Pán domu to tak má rád. Zvláště po návratu z dalekých cest.V této absenci míry je něco delikátního – směs starého s moderním umocněného velkorysým pohledem do kraje.


Celé patro hýří restaurovanými stolky, etažérkami, truhlami. Desítky lístečků, kytiček, girland, motýlů – to vše svědčí o stovkách hodin trpělivé práce paní domu. I její ložnice je variací dřeva na různé téma a vytváří zvláštní intimitu. Dekorativní textilie a doplňky k lenošení v pastelových barvách upozorňují na její ženské vnímání světa. Je vidět, že zvláštní pozornost byla věnována experimentu s proporcemi prostoru. Ústřední myšlenkou při přestavbě patra bylo světlo a průhledy do volné přírody.
Obytný prostor v přízemí je otevřený na terasu a zahradu. I tamá svou architektonickou strukturu – stromy, květiny, rybníček, bazén, zeleninovou zahradu, stinnou pergolu a pastvinu u příjezdové cesty. Druhou, renovovanou chalupu v tradičním stylu, využívají k pobytu děti se svými rodinami a hosté. Zařízením se podobá ústřednímu stavení, ozvláštněná je „spací“ pecí z původních kachlů. Přírodní barvy interiéru, hrubší textilie, kámen, dřevo a pastelové odstíny keramiky dávají objektům jakousi něhu. Součástí zahradní architektury je zastřešený společenský prostor, který volně spojuje obě stavení. Masivní kamenný krb a dřevěný solidní prostorný stůl se židlemi působí svou jednoduchostí jako středověký příbytek. V dřevěných policích je vše po ruce pro stolování v přírodě.
Hrubě omítnutá stodola slouží k uskladnění nářadí a dřeva. Kdo ví, jednou v ní může být zase krmení pro zvířata...
„Krása venkova nám přináší klid a osvobození od turbulentního života ve městě. Rozněcuje fantazii a dodává optimismus,“ podotýká závěrem paní Daniela.

 

■ nahoru