Z říše fantazie

dřevostavby
reklama 

O tom, že harmonii a klid můžete nalézt i v blízkosti turistické oblasti v okolí hradu Okoře, přesvědčila návštěva zahrady "víly" Sidonie Jiravové a jejího partnera Petra. Originální řešení nezvykle rozsáhlé zahrady svědčí o jejich schopnostech, citu a lásce k této krajině. Pojďte se s námi pokochat.

 

Mlýn byl založen roku 1710, těsně před svým vyhořením, pak už se datuje nové období dodnes známé jako zahrada u Novéhomlýna. Původně bylo toto stavení značně zdemolované. „V roce 1960 ruinu mlýna objevil můj manžel – akademický sochař Miroslav Jirava. Dříve bývalo okolí mlýnice celé zarostlé, a vůbec tehdy staré mlýny nikdo nevyhledával, ale možná genialita a předvídavost mého tehdejšího muže v jeho fantazii vytvořila obraz sochařského ateliéru zasazeného do krajiny,“ vypráví Sidonie Jiravová, nyní vdova po zemřelém umělci.
Zahradu, kterou předchozí obyvatelé víceméně nevyužívali, museli domácí budovat doslova od kořenů, nutno připomenout, že to bylo v době normalizace. Koncepce a představy současné zahrady vznikaly postupně. „Nejprve jsme s manželem přeložili obecní cestu tak, aby se spojila s pozemky, obnovili jsme mlýnský náhon a vybudovali zmalých jezírek větší rybníčky.“


Po nevyhnutelných terénních úpravách se začalo s plánováním, které vystřídala přeměna „měsíční krajiny“ v pozemek harmonie. „Je nutné podotknout, že jsme rybníčky chránili celých patnáct let, protože nám z úřadů vyhrožovali, že je musíme zasypat,“ vypráví Sidonie Jiravová. „A důvod? Že jsme se vymykali běžnému stylu života a narušovali morálku vesnice,“ dodává. Nakonec se majitelům konečně podařilo zahradu uchránit před „socialistickým přístupem“, a mohli tak začít s vytvářením svého soukromého ráje.
Bez titulu „zahradní architekt“, jen za asistence své manželky, začal pan domácí Jirava přetvářet kus země u domu. Inspiraci čerpal hlavně ze své fantazie.
A právě podle přeměny krajiny kolem zrekonstruovaného mlýna je vidět, že majitelé této zahrady patří mezi lidi, kteří milují přírodu a kteří se snaží přenést své estetické cítění i do svého okolí. „Spolu s manželem jsme se snažili okolní krajinu propojit s obytnou zahradou tak, abychom měli pocit domova a vnímali symbiózu domu a přírody,“ říká Sidonie.
Pozemek kolem domu se skládá z několika částí. V zahradě se naš lomísto na obrovský trávník, rybníčky, okrasné keře, jehličnany a trvalky. Výsadba je koncipována tak, že ani na podzim a v zimě zahrada nepůsobí šedě a ponuře. Majitelé nezapomněli ani na několik druhů posezení, která jsou po rozsáhlé zahradě různě rozprostřena. „Důležité pro nás bylo, abychomměli v zahradě několik míst, kde můžeme nejen s přáteli posedět, ale také odpočívat. Vytvořili jsme si sezení na sluníčku, ve stínu, na snídani nebo třeba na opékání buřtů,“ vysvětluje majitelka důvody vzniku četných koutků pro relaxaci. „Jedním ze základních posezení je takzvaný březový háj, kam dopadají první paprsky slunce a kde si také dáváme prvního ´frťana’. Dalším je třeba sezení ,U myšáka’ (původně název známé pražské cukrárny), kde si v létě pochutnáváme na malinách se šlehačkou,“ směje se stále dobře naladěný Petr.


„Můj druhý muž Petr pokračuje v krášlení krajiny a kamení. Je to také amenosochař, který zahradu doplnil drobnými plastikami, jako je například had či hlava. Navíc se vzorně stará o údržbu zahrady, kterou kompletně vymyslel můj první muž,“ vzpomíná paní Sidonie a ukazuje na několik rybníčků, v nichž bohatě „kvete“ rybí život. Čistota rybníčků dokonale splňuje podmínky pro ryby (plotice, kapry) a společně poskytuje také dokonalý komfort při koupání majitelů. „Hlavní dva rybníčky jsou od sebe předěleny dvěma prstýnky, ten větší je hluboký bezmálametr a šedesát centimetrů, takže se v něm v létě koupeme,“ potvrzuje pan Petr.
Očistotu vody se stará potůček, přes který voda cirkuluje zpět do rybníčku. „Každý z rybníčků má jiný systém přepadu, jeden z nich jsem už zmínil jako prstýnek, druhý se jmenuje zrcadlový vodopád, další je například ,brumlák´, každé z pojmenování má svůj význam,“ vysvětluje pan Petr.
Do zahrady vede pomyslná vstupní brána se sochou antické lavice pro unavené poutníky (rozumějte turisty) a kamenem s vytesaným nápisem Nový mlýn, okolí je tvořeno živýmplotemz keřů. Pozemek zkrášlují vzrostlé jehličnany a okrasné stále zelené keře. Ústředními motivy na rozlehlém trávníku jsou zahradní plastiky z dílny kamenosochaře Jiravy.
V kombinace vyšších a nižších jehličnanů a okrasných keřů, které tvoří zároveň ochrannou bariéru. Přes léto se ke slovu dostávají barvy kvetoucích rostlin. Celková zahradní kompozice působí vyváženě i díky trpělivosti majitelky a jejího přítele Petra i jejich citu pro harmonii, bez něhož by se při vysazování rostlin neobešli.


Při plánování zahrady majitelé nezapomněli ani na trvalky a letničky našich babiček – kosatce, měsíčky, pivoňky, astry, řeřichy a afrikány. „Vytvořit zahradunení otázka financí, ale dá se říct, že jde o hledání filozofického přístupu k vytvoření soužití s přírodou,“tvrdí paní Sidonie.V průběhu následujících let majitelé doplňovali sortiment rostlin a dřevin, až zahrada místy nabyla krajinářského rázu.Půvab jejích přirozených přírodních zákoutí láká množství ptactva (volavky, ledňáčky či sovy), které se usídluje v korunách stromů, ale i vodní tvory – raky, hady, žáby a mušle.
Když se majitelům líbilo něco v přírodě, nechali se jí inspirovat. „Se Sidonií se díváme po okolí, jaká rostlina kde roste, abychom do zahrady vybrali to nejlepší a netahali tam ,cizí´ flóru, která tam nepatří,“ prozrazuje pan Petr a dodává: „V přírodě si všímáme například toho, jak bude strom nebo keř velký, jaké prostředí má či nemá rád, a podle toho hledáme pro každou rostlinu to správné místo.“
Po vybudování a renesanci celé zahrady přišel na řadu starý mlýn, který byl v té době pánem v nejlepších letech. „V současné době stavení postupně rekonstruujeme, ale chceme mu ponechat původní ráz. Několik let jsem se v domě bála, až jsme jednou ve sklepě našli náhrobní kámen, který mě dříve strašil. Vyvěsili jsme kámen ke vstupním dveříma od té dobymusímříct, že nás dům takzvaně přijal,“ vypráví Sidonie.
K celému pozemku opticky připadá nově zrenovovaný a stále používaný viadukt, přes který dvakrát denně jezdí vlak. „Kamenný viadukt stavěli před sto třiceti lety Italové, kteří tehdy v mlýně bydleli,“ doplňuje povídání paní Sidonie.
V blízkosti domu je umístěno letní posezení, z něhož se majitelé mohou kochat výhledem na zahradu a větší část zahrady po celý rok. Zahradě nechybí ani travnatá terasa a řada vzácných okrasných stromů, a tak si tu jistě každý host najdemísto, na kterém mu bude nejlépe. Ale volba je to vzhledem k pestrosti zahrady náročná…

 

■ nahoru