Dům s dvojí tváří

dřevostavby
reklama 

Prvotním úmyslem investorů bylo nechat si navrhnout ve městečku nedaleko Plzně půdní vestavbu v jednom ze starších domů, lemujících jeho náměstí. Z tohoto záměru však brzy sešlo. Místo toho přišel na svět zajímavý dům, vestavěný do úzké proluky mezi dvěma objekty, přímo naproti kostelu.

 


Investory byl v tomto případěmanželský pár, jehož ženská polovina pocházela z Čech a ráda se sem vracela. Za tatínkem a vzpomínkami na léta, která zde prožila. Jejímuž si to v Čechách také oblíbil.
Autor projektu ing. arch. Kryštof Štulc neměl v tomto případě snadnou práci. Parcela se zdála obtížně zastavitelná, nebo alespoň příliš útlá na to, aby zde vyrostl moderní rodinný dům, který splní očekávání investorů a zároveň splyne s místní zástavbou. Práci však bral jako hozenou rukavici, i když jak sám říká: „Velmi mi ji usnadnil fakt, že budoucí majitelé domu jsou kultivovaní lidé, kteří mají celkový rozhled a kulturu, a připadá jim přirozené mít vlastní názor, byť odlišný od běžného mínění. To se projevilo i tím, že jsme od nich dostali velice volnou ruku a velké pole na skotačení, ve kterém nás, místy i k našemu údivu, podporovali. Dobře jsme si rozumněli v tom co každý z nás chtěl, tak že pochopitelně jsem rád respektoval jejich drobné požadavky jako, že nemají rádi zelenou barvu a podobně,“ vzpomíná architekt s úsměvem.
Architektonický styl domu, který vyroste na náměstí kteréhokoliv města, do značné míry v dobrém smyslu slova poplatný okolní zástavbě. Dům, který vám představujeme, tuto zásadu beze zbytku respektuje. Fasáda směrem do náměstí s výhledem na kostelní věž se plně podřizuje tradici měšťanských domů, které zde stojí i když má moderní tvarosloví a výraz. Drží uliční čáru, tvar střechy a její výšky podle sousedů. Střecha, která je ve skutečnosti zastřešením nejhornější terasy přístupné a viditelné ze zahradní strany domu, navazuje na odlišnou výšku říms sousedních objektů i jejich hřebeny.
Zcela jinou tvář má dům na své protilehlé straně, orientované směrem do zahrady, zadních dvorků a do polí. Veškerá uvolněnost a nahodilost je však pouze zdánlivá, vše je opět podřízeno maximální funkčnosti. Jde o úspěšně realizovanou snahu architekta zajistit co nejtěsnější kontakt příbytku člověka s přírodou.


Důmje postavený zvláštním způsobem, který ovlivnily především již zmíněné, zdaleka ne optimální, proporce stavebního pozemku. Většina místností nemá obvyklý čtvercový, či obdélníkový, lichoběžníkový tvar. Diagonální směr dělicích stěn umožňuje maximální využití prostoru. Přidává metry čtvereční, tam kde je třeba (například obývací pokoje), a naopak ubírá v místech, kde jsou situovány prostorově méně náročné místnosti (například koupelna nebo průjezd).
Samotnou dispozici tvoří kostky hmot, v nichž jsou umístěny soukromé prostory jako například ložnice. Tam, kde zůstal volný prostor, není pochopitelně vzduchoprázdno, ale místnosti, které jsou v domě „veřejné“. Jde o místa, do kterých je vidět, kde lidé sice nenacházejí tolik potřebné soukromí, ale které jim naopak slouží k setkávání, komunikaci. Hmoty tvořené kostkami a volnými částmi tvoří v domě prostorové proužky, ucelený prostor s konkrétním posláním.
Na celkovém řešení domu zaujme i dokonalé propojení interiéru s exteriérem. To je zajištěno velkými terasami, na které jsou nasměrována velká okna společných prostor. Exteriérové terasy jsou propojeny venkovním schodištěm. To společně s terasami dává interiéru pocit vzdušnosti. Hygienická místnost je vybavená vířivkou, dvojumyvadlem a bidetem. Úložné prostory zajišťuje koupelnový nábytek vyrobený na zakázku, stejně jako většina ostatního vybavení interiéru. Na nejvyšším podlaží je umístěna pracovna, pokoj pro hosty a k němu příslušející koupelna s WC a sprchovým koutem. Je zde rovněž umístěna technická místnost. Obyvatelé domu zde mají k dispozici dvě terasy. Na jednu je přístup z pracovny, na druhou z obývacího pokoje. Obě jsou propojeny exteriérovým schodištěm, které umožňuje přístup na terasy z kterékoliv místnosti, zároveň je možné se „na fasádě domu“ – v exteriéru – pohybovat stejným způsobem jako uvnitř – plynule.
Atypický dům byl postaven zcela typickou českou klasikou. Základním stavebním materiálem je dutinková cihla, jejíž tepelně izolační schopnosti umocňuje izolace a izolační omítka. Stropy jsou betonové. Šikmou střechu pokrývá titanzinkový plech, rovné střechy asfaltové pásy a tropické dřevo. Rámy oken jsou dřevěné, výplně z izolačního skla. Co se týče podlahových krytin, v obytných místnostech vyhrály dubové parkety, v kuchyni a koupelnách keramická dlažba, v komunikačních prostorech marmoleum. V ložnicích byly do role podlahové krytiny obsazeny koberce. Schodiště je vyrobeno z tropického dřeva. O tepelnou pohodu v domě a jeho zásobení teplou vodou se stará kondenzační plynový kotel.
Na dodavatele proběhlo výběrové řízení a stejně tak na jednotlivé subdodavatele. „Stavební firma sice stavěla dlouho, ale zase velice pečlivě. Koneckonců, šlo dost složitý dům,“ vzpomíná na průběh stavby autor projektu.

 

■ nahoru